SUPŠ Bechyně

Mezi významné osobnosti, které mají vazbu na naši školu, patří bezpochyby paní Helena Schmausová-Shoonerová. Ve skutečnosti by mezi absolventy školy být zařazena neměla, neboť začala zde studovat v roce 1956, ale středoškolská studia dokončila na keramické škole v Karlových Varech v roce 1959. Jejívztah k naší škole i k Bechyni je všek takový, že si zařazení mezi významné osobnosti školy rozhodně zaslouží. Snažila se o vybudování jakéhosi kulturního podhoubí v Bechyni. Pocházela z kulturního prostředí (byla pravnučkou Františka Křižíka), přátelila se s řadou výtvarníků (např. Jan Antonín Pacák, s nímž se setkávala na sympoziích malby na porcelán v Dubí, profesor Jarkovský z UJEPP Ústí nad Labem), s herci (např. Jan Kačer, Jan Potměšil aj.). V Křižíkově vile a v jejích zahradách pořádala setkání po vernisážích výstav a jiných akcích - vždy pod záštitou kanadského velvyslanectví (v letech 1970 - 1990 žila v Kanadě), pořádala výstavy, které měly charitativní podtext. Její výtvarná tvorba je zcela specifická náměty i zpracováním. Kromě malby kobaltem pod glazuru nebo do glazury později přešla na malbu akrylovými barvami a zabývala se i ilustracemi knížek pro děti (většinou- jak jinak, - o zvířátkách). Velmi si vážím toho, že jsem ji mohl poznat, že jsem několikrát měl možnost využít její pohostinnosti a okusit prostředí krásné prvorepublikové vily.

Jiří Novotný

"Helena Sshmaus-Shoonerová studovala v letech 1956 - 1959 na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni a Střední průmyslové škole keramické v Karlových Varech, v letech 1959 - 1965 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru prof. Otto Eckerta a prof. Jana Nušla.

Po studiu se věnovala navrhování šperků, jako návrhářka působila dva roky v Jablonci nad Nisou, byla výtvarnicí železnobrodského skla. První ocenění získala na Mezinárodní výstavě bižuterie v Jablonci nad Nisou (1965, 1968). Jejím zahraničním úspěchem byla účast na světové výstavě - zpracovalakolekci šperků pro EXPO ´67 v Montrealu, a to jí otevřelo cestu do Paříže, kde její kolekci šperků zakoupil obchodní dům Dior. Následovala nabídka stipendijního pobytu Paříži, v letech 1969 - 1970 pobývala v Itálii (v Římě uspořádala výstavu), a tam se seznámila se svým budoucím manželem, kanadským univerzitním profesorem Hugo Shoonerem. V letech 1970 - 1990 žili v Kanadě, kde se jim narodila dcera Caroline, která je lékařkou.

V Kanadě se Helena Schmausová-Shoonerová přestala věnovat šperkům a vrátila se ke keramice. Začala malovat fajáns (malbu kobaltem do glazury). Zvláštní místo v její tvorbě zaujaly kanadské indiánské mýty,legendy a pohádky. Se svou přítelkyní pobývala několik dní v indiánské rezervaci u Toronta, a tento pobyt se stal pro její následující tvorbu významnou inspirací. Koncem 70. let vytváří talíře se zvířecími motivy, motivy lidských tváří a Slunce.

Po svém návratu do Čech se v roce 1995 nastěhovalado vily svého pradědečka Františka Křižíka. Od roku 1993 mění Helena Schmausová radikálně svůj výtvarný projev. Opouští klasickou fajáns, při níž byla omezena v barevnosti. Už nemaluje do glazury, ale plastiku po výpalu šepsuje podkladovým nátěrem a pakna ní maluje.

Helena Schmausová-Shoonerová svou uměleckou dovednost vyjadřovala s estetickou invencí a se smyslem pro humánní životní filozofii, která se projevuje láskou k přírodě a k motivům z lidských příběhů.Uspořádala řadu samostatných výstav, většinu z nich pod záštitou Kanady, a vždy v souvislosti s charitativní akcí. často to byly výstavy skupinové, jichž se účastnili také její kolegové a přátelé , s nimiž se setkávala na sympoziích malby na porcelán v Dubí. Dlouhodobě podporovala Dětskou psychiatrickou léčebnu v Opařanech."

(Zdroj: článek Ireny Mašíkové, MZ 5/2019, str 5, mírně upraveno)