SUPŠ Bechyně

Před půl rokem navštívil naši školu šéfkuchař restaurace Goldie hotelu Nautilus v Táboře pan Martin Svatek a oslovil nás, zda by bylo možno vyrobit netradiční talíře, na něž by mohly být servírovány pokrmy, které spolu s talířem vytvoří originální umělecké dílo. Tento nápad padl na úrodnou půdu u ak. soch. Miroslava Olivy, který sám připravil soubor porcelánových talířů a zároveň motivoval několik svých studentů, kteří rovněž svou invencí a zručností přispěli k realizaci záměru.

Vznikl tak soubor, který si pan Svatek přijel v pondělí 30. 11. 2015 osobně převzít a při té příležitosti se setkal s ředitelem školy, panem Olivou a dvěma zahraničními studentkami, které se budou podílet na další spolupráci. Zároveň využil možnosti, aby si sám zkusil talíř vytočit. Vznikla zajímavá reportáž, která vyšla v Mladé Frontě Dnes 17. 12. 2015. Děkujeme všem, kteří se na realizaci akce podíleli, panu Svatkovi za jeho zájem o školu a za prezentaci akce. Zároveň se těšíme na další spolupráci a věříme, že vzniknou jedinečné a zároveň prakticky využitelné artefakty.

Martin Svatek při výrobě talíře. (Foto: Marek Podhora, MAFRA)

VYRAZIL JSEM ZA STUDENTY DO BECHYNĚ, ABY PRO MNE UDĚLALI TALÍŘE. DOPADLO TO VÝBORNĚ.

Táborský šéfkuchař Martin Svatek v rámci seriálu MF DNES navštívil keramickou školu v Bechyni. A rovnou se tam i domluvil, zda by pro jeho restauraci neudělali speciální talíře. Proč je vlastně pro šéfkuchře důležité, na čem servíruje své pokrmy?

Víte, že slovo "talíř" je odvozeno od "tailer", tedy "krájet"? Kdysi se jídlo podávalo na prkýnku, pak v hliněných miskách a nakonec se toto nádobí s okrajem zalomeným do plochy rozšířilo od 14. století z Francie a Itálie do celého světa.

Pro nás, kuchaře, ovšem talíř není jen podložka na jídlo. Je to součást naší prezentace. My totiž bez talířů, které dotvářejí celkový dojem jídla, prostě nemůžeme žít. Zjistil jsem, že hodně světových šéfkuchařů spolupracuje s výrobci talířů a talíře si přímo pro svá jídla nechávají navrhnout. Nechal jsem se tedy inspirovat a rozhodl se, že přesně tohle udělám i já pro táborskou restauraci Goldie v Hotelu Nautilus.

Hrdě sehlásím k tomu, že jsem Jihočech a náš krásný a barevný kraj všude propaguji. A protože v nedaleké Bechyni je umělecká škola keramiky, zkusil jsem se poptat, jestli bychom společně nějaký ten talíř "neupekli". Můj nápad ředitele školy Jiřího Novotného nadchl, a tak jsme si první schůzku dali už vlastně před šesti měsíci. Tehdy jsem se v Bechyni potkal i s profesorem Miroslavem Olivou, kterého budoucí projekt také zaujal, a rozhodl se, že se do něj se studenty pustí.

Věřil jsem, že když já jako šéfkuchař rovněž umělecky dotvořím jídla, oni zase dokáží mé záměry přenést do vytvoření tak úžasné záležitosti, jako je talíř. Myslím, že už jsem se zmínil, že pro krásné talíře jsem měl vždycky slabost. Nedali jsme si raději žádné termíny, protože z vlastní zkušenosti vím, že dobré nápady potřebují čas.Logicky vzato, ta úplně první jídelní prasouprava byl jistě klacek s napíchnutým kusem masa.

Určitě jste zažili v restauracích, že talíř jídlo opravdu dokáže "dodělat". Neváhám říci, že je to stejné, jako když si žena vezme zajímavý kousek oblečení. Tohle všechno jsem studentům vyprávěl a doufal, že někdo z nich můj záměr pochopí. A dočkal jsem se.

Když mi pan ředitel Novotný s Miroslavem Olivou zavolali, ať se přijedu podívat na hotové dílo, byl jsem těšením tak rozpálený, že bych mohl konkurovat i vypalovací peci. Když jsem pak držel první návrhy v ruce, už jsem viděl, jaké jídlo by se na nich dalo servírovat. I to, že tenhle nápad by ještě potřeboval doladit, aby to bylo perfektní.

Nakonec jsem pozval na degustační menu a inspirativní pokukování do naší restaurace studentky Annu Izakovou a Kamillu Samalbajevou z Kazachstánu. Myslím, že právě ony pochopily, jaké talíře chci mít. Těší mne, že školase skvělou mezinárodní pověstí přežila různé útoky na uzavření. Nejde se totiž vždycky řídit jen čísly... A jsem moc rád, že jsme s panem  ředitelem upekli i možnost další spolupráce. Věřím, že studenti budou mít šanci jako závěrečnou maturitní práci vytvořit restaurační servis.

Keramik ze mne nebude. Pochopitelně mě zajímalo, čím takový keramik začíná. Kuchař se musí naučit krájet cibuli, bechyňský student zase sedět za kruhem. Já se vždycky do všeho hned hrnu, a tak jsem si to chtěl také vyzkoušet, protože mi to připadalo velmi jednoduché. Po krátké instruktáži, kdy jsem měl pevně zasednout, soustředit se na hlínu a rukama hodně tlačit proti sobě, následovala informace, že když tohle vydržím dělat čtyři měsíce, tak snad se můj výtvor talíři už podobat bude. Dobře, keramik ze mne tedy nebude.

Ale zase už vím, že všechny bechyňské výtvory jsou ze zdejší hlíny, která se musí nechat zrát a pak míchat. A že nadšení studentů zkoušet nové věci je stejné, jako v době, kdy ředitel Novotný zde sám studoval a po vyučování mířil do dílny. Zkrátka, některé věci se nemění, a to je dobře.

Až přijdete do naší restaurace, možná vám přinese číšník talíř z bechyňské keramiky, který vymyslely, vytočily a v peci vypálily dvě studentky. Věřte, že taková tlačenka z králíka na něm vypadá skutečně neodolatelně.

Martin Svatek, šéfkuchař (Zdroj: MFD, Jižní Čechy, 17. 12. 2015)