SUPŠ Bechyně

Ve středu 31. 10. 2012 se naši žáci v rámci občanské nauky zúčastnili exkurze do národního památníku Terezín, kterou připravila ing. Jaroslava Bínová. Navštívili Malou pevnost a muzeum ghetta.

Exkurze studentů do Terezína 31. 11. 2012. (Foto: Ondřej Suk)

Z ohlasů studentů:

"31.10.2012 jsme se s několika odhodlanými studenty zúčastnili exkurze koncentračního tábora Terezín. Samotné město vypadá, jako kdyby se ho zloba nacistů vůbec nedotkla. Už jen holá fakta a čísla, dějepisné poznámky a texty v učebnicích u slabších povah vyvolávají lehké nevolnosti a příznaky šoku, ale ten pocit, který se dostavoval při procházení Malou pevností a poslechu odborného výkladu se popsat nedá. Ti znalejší už přesně vědí, co je v příštích desítkách minut čeká. Ale tím se absolutně nic nemění. I člověku, který koncentračním táborem prochází posté, proniká tělem ten stejný pocit, ty stejné myšlenky a úvahy. Procházíme mrtvými zdmi pevnosti a odevšud na nás dýchá hrůza a děs minulosti. Většina těchto míst je v takovém stavu, v jakém byla před mnoha lety ponechána. Představa těch tisíců lidí kolem nás v tak neskutečně malých prostorách začíná být šílená. Cítíme, jak se kolem nás zdi cel svírají. Jsme tu sami, přitom se nemůžeme nadechnout. Procházíme celou pevností a na každém kousku cítíme, co se tu stalo. Při výkladu se nám dělá husí kůže. Pan průvodce nám říká všechno podstatné. Prohlídka byla fyzicky i psychicky velmi náročná. Ale určitě stojí za to, to všechno vidět. Na takové věci se nesmí zapomenout už jen kvůli těm lidem, co tolik trpěli."

Klára Daňková, 4.G

„Tak jaký to bylo na výletu v Terezíně?“ - zeptal se mě známý, v tu chvíli mi přišlo říci klasicky: „dobrý,“ dost hloupé a tak nějak i nedůstojné. Co tedy na takovou otázku odpovědět?

Byl to výlet i dojem jaksi očekávaný, díky filmům, vyprávění, zároveň však hluboký, strhující a depresivní. Všichni jsme předem věděli, do čeho jdeme, jak to v Terezíně nyní vypadá, ale i přes psychickou přípravu mě šokoval.

Procházeli jsme místa Malé pevnosti. Bylo strašné vidět místnost plnou umyvadel, jež nebyla nikdy použita, sprchy, kde se pod jednu prý mačkalo šest lidí, odvšivovací stroje, dům vrchního dozorce… Nebylo to ale nic proti takzvaným samotkám, kde byli vězni zavíráni po výsleších. Pár z nás využilo možnost nechat se na takovou samotku zavřít, tak tísnivý pocit jsem snad ještě nikdy neměla. Dozvěděli jsme se, že vězni zde byli i několik dní bez jídla, bez vody. Po pár dnech byl další výslech, následován samotkou. Pořád dokola. Neskutečná představa. Přesto se samotka zdá být ještě snesitelná proti malé místnosti, kam se naše skupinka čtyřiceti lidí akorát vešla. Bylo nám řečeno, že jich bylo i devadesát, chodili dokola, aby měl každý aspoň trochu vzduchu ze štěrbiny od dveří, a usínali vyčerpáním ve stoje.

Exkurze však nebyla jen o hrůzách Terezína v II. světové válce. Průvodce nám povídal o důvodech vzniku pevnosti, architektuře, obranném systému a hradních chodbách, které jsme si prošli. Chtěli jsme se ještě podívat do místního kina, kde se promítal krátký film - Říšská reklama - o Terezíně jako krásném židovském městě. Bohužel jsme na kino neměli čas, protože na nás čekalo Muzeum, kde byl popisován a dokládán život v ghettu. Ať už to byly nalezené věci - oblečení, nádobí, hračky, nebo vzkazy a dopisy, které jsme si mohli pročítat, bylo to působivě udělané.

Po návštěvě muzea nás čekala dlouhá cesta, plná přemýšlení, ohromení a nechápání. I přes nepříjemné a silné dojmy, jsem ráda, že jsem mohla Terezín vidět. Zážitek to byl neskutečný."

Michaela Havlová, 3.M

Malá pevnost Terezín

Během druhé světové války hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistickému Německu jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa (mnohdy se nesprávně uvádí, že zde byl zřízen koncentrační tábor). Pro tyto účely nacisté zřídili zvláštní železniční vlečku, která vedla z blízkého nádraží Bohušovice nad Ohří od jihu až za jižní hradby Hlavní pevnosti. V době 2. světové války pak nacisté přímo z ulic města odváželi zvláštními transporními vlaky zde soustředěné židovské obyvatelstvo do likvidačních táborů smrti Osvětim, Majdanek, Treblinka, Sobibor, Chelmno a dalších v Polsku a na dalších okupovaných územích východní Evropy. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také národní kulturní památkou.

(Zdroj: web Památníku Terezín)