SUPŠ Bechyně

Narodil se v Kněževsi u Rakovníka, v letech 1931 - 1936 studoval na UMPRUM v Praze v ateliéru profesora Karla Dvořáka. Byl talentovaný, již jako student v roce 1934 vystavil návrh pomníku M. R. Štefánika. 15. 6. 1934 byla v Praze v Masarykově studentské koleji výstava výtvarných prací, kde byli zastoupeni i dva Bechyňáci, Rudolf Krajc a Bohuslav Burian, který vystavoval návrh památníku k označení místa letecké katastrofy M. R. Štefánika. Bohuslav absolvoval studia na Uměleckoprůmyslové škole v roce 1936. V té době mimo jiné vytvořil bustu Julie Havlíčkové, která byla odhalena 21. 6. 1936 ve Svoješticích na Železných Horách. V roce 1936 nastoupil vojenskou základní službu v Praze, byl jako vojín i při pohřbu prezidenta T. G. Masaryka, při přípravách pohřbu se zúčastnil vítání předsedy francouzské vlády Leona Bluma na Wilsonově nádraží a dalších cizích vládních delegací. Na pohřbu byla i delegace z Bechyně, a tak se setkal nenadále s otcem a starostou Homérem.

V roce 1939 odešel z Československa do Francie s úmyslem vstoupit do zahraniční československé armády. Pracoval v keramických závodech v Le Comte. Protože mu nebylo umožněno vstoupit do armády, uprchl do Anglie. Bojoval u Marny, účastnil se formování Československé samostatné obrněné armády. Na přelomu srpna a září 1944 se tato jednotka vylodila v Normandii a zúčastnila se obléhání Dunkerque. 12. května 1945 začal přesun jednotky, která byla přidělena k III. americké armádě generála Pattona, do vlasti. 21. května byli vojáci triumfálně uvítáni v Plzni. Burian skončil válku v hodnosti nadporučíka.
 
Na keramickou školu v Bechyni nastoupil Bohuslav Burian v roce 1946 a rok zde učil kreslení a modelování. Přestože jeho působení zde bylo krátké, žáci na něho vděčně vzpomínali.

Přestěhoval se do Prahy a založil rodinu. Byl však nařčen z vlastizrady - z úmyslu emigrovat do Anglie. Obtížně pak sháněl zaměstnání, k velké škodě rezignoval na výtvarnou práci. Zúčastnil se zakládání Vojenského muzea a pracoval v Armádním vojenském studiu.

Z kroniky otce:

„21.č ervence 1939 tak jako sta jiných mladých i starších mužů, opouští dnes vlast i můj syn Bohuslav Burian a přejíždí hranice směrem přes Německo do Francie, kde hodlá vstoupit do zaměstnání po tu dobu, než se bude tvořit v zahraničí čsl. armáda. Za pomoci bechyňského rodáka Františka Drdáka, usazeného v La Comte ve Francii, nalezne syn zaměstnání v keramických závodech.“

Dopis rodičům:

21.5.1945

"Drazí rodiče.
Nevím zdali tento dopis dostanete, proto Vám jen stručně oznamuji, že jsem se vrátil s Čs. sam. obrněnou brigádou od Dunkerku. Jsem zdráv a doufám, že Vás brzy uvidím. Až dostanem přesnou naší adresu, tak Vám ji napíši abyste mi mohli Vy napsat, co je nového u Vás. Za nějaký čas dostaneme dovolenou, tak přijedu. Jsem teď v šarži nadporučíka a vede se mi velmi dobře. Včera jsem navštívil Dobřany. V Plzni se nám dostalo vřelého přivítání. Vůbec lidi zde jsou k nám tak hodní, že je to až dojemné. Teď zde vytloukáme z lesů Němce, kteří se ještě nevzdali. Když jsme byli u Dunkerku navštívil jsem Frantu Drdáka, jeho ženu a děcko. Jsou zdrávi a štastně přežili válku. Myslím, že jste o mě, jako já o Vás, neměli žádnou zprávu po celých 6 let. Vstoupil jsem do armády čs. v lednu 1940, pak po boji ve Francii odejel do Anglie a pak po invasi zas do Francie. Doufám, že jste živi a zdrávi.

Na shledanou Boža!

Akad. sochař Radko Plachta o pedagogickém působení B. Buriana:

"Měl jsem to štěstí, že mě B. Burian učil kreslení. Jednak byl pro mladé vzorem hrdiny z války, jednak pro ty, kteří se zajímali nejen o řemeslo, ale o umění vůbec, dovedl podnítit a vysvětlit podstatné věci o kumštu. Např. mi poprvé tento kantor vysvětlil zásady abstrahování přírody, chodili jsme s ním malovat do plenéru. Vzpomínám také na jeho plastiku v gutfreudovském duchu „Cihláři“: Cihlářská pec v podobě kopce, na jejíchž bocích se pohybovaly postavy cihlářů v různých fázích výroby…“

Radko Plachta

(Zdroj: Anna Plachtová, web Města Bechyně)