Dne 3. prosince 2024 se na naší škole uskutečnilo školní kolo "Olympiády z českého jazyka". Přihlásit se mohli studenti z 1. až 4. ročníků. Letos se soutěže zúčastnilo 14 studentů. Ve vymezeném čase 120 minut měli žáci vypracovat úkoly z mluvnice a ze slohu. Slohový úkol byl nasměrován k prozaickému vypravování na téma „Cesta za snem“. Porotu v letošním roce zaujala zejména přítomnost moderních vypravěčských postupů a technik, které mladí vypravěči a vypravěčky vnesli do svých literárních pokusů. Do okresního kola v Táboře postupují dva soutěžící s nejvyšším počtem bodů.
 
1. místo obsadil Vojtěch Mihal (3.D), 2. místo Zuzana Martínková (2.M) a 3. místo Kryštof Skalický (3.K). 

Děkujeme všem za účast!

Fragmenty ze slohové práce Vojtěcha Mihala

Něco vám povím, člověk někdy jen tupě kouká, čeká na příležitost, kam by se zrovna on mohl hodit a možná, že by se i uchytil, ale nepřebere-li plnou zodpovědnost nad svými rozhodnutími, je zcela ztracen, ztracen v životě. […] Kolena se mi třásla jen někdy, když mě vyprovokoval určitý typ lidí ve výkonu práce. A já, jako pán ve službách, musel jednat. Byl jsem revizorem. […] Ale zpět k tomu, jak jsem vůbec zjistil, že chci být revizorem a že se jím i stanu. […] „Tak vy nemáte,“ pousmál se revizor, „zavolejte stráže, neumí mluvit. Za takovou nezodpovědnost zaplatíte, to mi věřte!“ Cizinec nerozuměl ani slovu, ale to už ho táhli za ruce a odnášeli jej pryč. Přitom se stačil ještě podívat na mě a poté na revizora a potichu řekl: „A co on?“ „On?“ podivil se revizor. „Však i na něj přijde řada.“ 

Fragmenty ze slohové práce Zuzany Martínkové
 
Jmenuji se Lenka, je mi třináct let a mým největším snem je napsat knihu. […] Lenka zaklapne deníček. Skočí na postel a zaboří si hlavu do polštáře. Křičí, řve. Poté se posadí, otevře deníček znovu a začne psát. Jak si tento sen mohu splnit? Bod jedna: musím zažívat zážitky, abych měla inspiraci k tématu a ději. Bod druhý: musím číst více knih, abych měla větší slovní zásobu. Nevzdávat se! […] Je poslední den školy, Lenka je v deváté třídě a je jí patnáct let. Stále si pamatuje, že měla sen o napsání knihy. Ten sen stále někde hluboko je. Dívka mu ale už moc pozornosti nepřikládá. […] Je po vysvědčení a Lenka sedí na posteli. Přemýšlí, co podnikne o prázdninách a vtom jí pohled padne na deník na nočním stole. Otevře ho a začne si ho pročítat. Uvědomuje si, jak byla odhodlaná a řekne si, že tu mladší Lenku zklamat nechce. Rozhodne se, že tyto prázdniny budou její inspirací pro téma a děj příběhu. Nevzdávat se!