SUPŠ Bechyně

Střední uměleckoprůmyslová škola v Bechyni je výjimečná samotnou svou podstatou střední školy, kde se vyučují žáci řemeslu, a také díky své 127 let dlouhé historii. Tuto historii dokumentují jak dobové fotografie, tak samotné výtvory žáků i učitelů. Díky těmto artefaktům můžeme poznávat krok za krokem, jak nás materiál hlíny provázel skrze století.

Na podzim roku 2008 jsem dokumentovala více než 200 vybraných exponátů vystavených v Alšově jihočeské galerii v Bechyni. Tyto fotografie byly poté vytištěny v nadživotní velikosti a použity jako součást několika výstav v průběhu dvou let. Používají se k propagaci školy ve formě plakátů i zmenšené do různých tiskovin. Těchto 200 exponátů je součástí nemalého depozitáře umístěného v prostorách Střední uměleckoprůmyslové školy v Bechyni. Klíčové médium potřebné pro digitalizaci tohoto archívu je fotografie. Celkový koncept zmapování, chceme-li zdigitalizování depozitáře, vychází z již prověřeného postupu na exponátech z Alšovy jihočeské galerie. Jedná se o čistě působící objekt na neutrálně šedém pozadí. Právě tato barva je vůbec nejspravedlivější, pokud jde o podání barev samotného exponátu. Jinými slovy - tato barva neovlivňuje naše vnímaní ostatních barev, a proto je nejvhodnější pro naše potřeby a užití. Samotné exponáty jsou v záběru položeny na čistém skle, ve kterém je přiznaný inverzní odlesk. Tento detail dodává fotografiím pocit prostoru, který by nám jinak ve 2D záznamu scházel. Hranice, s jakou se tento efekt používá, je velice tenká a je volena takovým způsobem, aby byl co nejpřesněji zaznamenán charakter produktu.

Ukázka fotodokumentace školního depozitáře (foto: MgA. Lucie Prášilová)

Digitální fotografie je médium s mnoha vlastnostmi. Může říkat pravdu i lhát. Právě pro tyto vlastnosti jsem si před časem zvolila studium v Ateliéru reklamní fotografie na Univerzitě T. Bati ve Zlíně. Měla jsem možnost si ověřit, jak „jednoduché“ je říkat pravdu či lež. Po sedmi letech studia jsem toto ověřovala v praxi. A moje cesta se i díky práci fotografa přemístila na čas do řad pedagogického sboru na škole v Bechyni. Kombinace pedagoga a fotografa mi přinesla možnost věnovat se dlouhodobě práci na digitalizaci depozitáře.

Samotné exponáty depozitáře bechyňské školy v současné době postrádají jakýkoli vyhledávací systém, podle něhož by bylo možné se dopátrat ke konkrétním kusům. Exponáty sice nesou stopy úsilí o archivaci a dataci, nicméně zatím nikdy nebyl vytvořen jednotný systém, který by mapoval celý archiv od vzniku školy až do současnosti. Samozřejmě s možností přidávání nových exponátů, a to jak nově vznikajících, tak nově nalezených.

Má práce na tomto archivu se tedy skládá z několika částí. Kromě samotné tvorby reprodukcí vytvářím zcela nový systém řazení exponátu, ve kterém budou zařazeny všechny exponáty, ne pouze vybrané kusy, či období. Tento systém bude mít tři způsoby přístupu: