OSOBNOSTI

Otto Gutfreund (1889 – 1927)

Jedním z nejvýznamnějších absolventů bechyňské školy je bezpochyby Otto Gutfreund, rodák ze Dvora Králové, který zde studoval v letech 1903 – 1906. Po absolvování keramické školy vystudoval v letech 1906 – 1909 uměleckoprůmyslovou školu v Praze u profesora Josefa Drahoňovského. Zvláště významně jej ovlivnil roční pobyt v soukromé škole Grand Chaumiére v Paříži, jejíž sochařské oddělení vedl Emille-Antoine Bourdelle. V Paříži docházel do ateliéru Františka Kupky a patrně se osobně znal s Raymondem Duchampem-Villonem a dalšími významnými umělci té doby.

Otto GutfreundPo návratu do Čech se Gutfreund stal členem Skupiny výtvarných umělců (1911) a začal rozpracovávat podněty francouzského kubismu. Roku 1914 přesídlil do Paříže a po vyhlášení 1. světové války se zapojil do československého odboje. Zúčastnil se například bojů v Alsasku v letech 1914 a 1915; omylem strávil i nějaký čas v zajateckém táboře v Provenci, kde v obtížných podmínkách tvořil dřevěné plastiky.
 
Roku 1920 se Gutfreund vrátil do vlasti a stal se členem SVU Mánes. V té době nastal v jeho tvorbě výrazný obrat od kubismu k sociálnímu civilismu. Roku 1926 byl Gutfreund jmenován profesorem dekorativního sochařství na UMPRUM v Praze. Zde působil do své tragické smrti - roku 1927 utonul ve Vltavě.
 
Za nejvýznamnější Gutfreundovy přínosy pro české sochařství lze označit radikální deformaci tvarů v duchu picassovského kubismu (začal s ní dokonce jako jeden z prvních sochařů vůbec) a sociální civilismus (zahájil jej autoportrétem z roku 1919). Jím se Gutfreund obracel k všednímu životu a k oslavě lidské práce – vytvářel zejména žánrové motivy a alegorie řemesel. Základem tohoto nového stylu byl oblý tvar a výstavba figur jako stylizovaná sestava válců, koulí a hranolů. Plastiky vytvářel hlavně z pálené hlíny jakoby na hrnčířském kruhu a jejich povrch polychromoval. Od roku 1927 se Gutfreund vracel ke kubistické problematice a lyrizoval volně pojaté kubistické tvarosloví.
 
Otto Gutfreund byl výjimečný proto, že uvedl české sochařství do nejživějších vývojových proudů sochařství světového. Aplikoval principy kubistické malby a reliéfní tvorby na volnou sochu a po 1. světové válce se pokusil o to, aby sochařství sloužilo oslavě života a lidské práce. Jeho dílo lze řadit k nejlepším kapitolám českého umění 20. století.

Otto Gutfreund (1889 –
Tělocvičné sdružení žáků c.k. odborné školy keramické v Bechyni 1904;
v třetí řadě zdola druhý zleva je Otto Gutfreund (foto: archiv školy)


Gutfreundův dopis mamince z počátku jeho studií v Bechyni

já nevím, kolikátého dnes je (Bechyně, počátek podzimu 1903)

Milá maminko!
Ani nevíš, jak je to doma hezké. Je to tu sice hezké, ale s doma není ani žádného přirovnání. Byl jsem doprovodit tatínka na nádraží a celou cestu zpět jsem plakal. Když jsem šel po náměstí, díval se pan ředitel Porges s paní z okna, já jsem je pozdravil a on na mě volal, že mám přijít zítra do ředitelny. Mám tady na pokoji devatenáct svatých obrázků a fůru fotografií, když se na ně podívám, vzpomenu si na svůj pokojíček, dám se do pláče. K večeři jsem dostal dva řízky, jeden velký a jeden malý, ten malý jsem snědl, ale ten velký jsem už nemohl; po večeři jsem dostal hrníček čaje. Před večeří tu byla nějaká „teta shora“ a teď tu sedí zas a mele hubou až bůh brání. Mladá mně tu sedí u stolu a čumí mně do psaní. Píšu a za podložku mám pražské noviny. Musíš mi poslat ten knoflík od haveloku, je v neetischlu v šuplátku. „Tetička shora“ mě těší, že její synovec musel už od šesti let být pryč. Když jsem šel pro známky, šel jsem nejdřív k nějakému schnittvorákovi, celou cestu jsem se motal jako opilý a v trafice jsem se dal do pláče. Odpusť, že tak špatně píšu, mám pořád kalné oči.

Všechny zdraví Tvůj Otto

(Zdroj: Encyklopedie českého výtvarného umění, Academia, Praha, 1975
Otto Gutfreund, zázemí tvorby, Odeon, Praha, 1989)