SUPŠ Bechyně

Narodil se 12. 4. 1944 v Kroměříži v rodině knihtiskaře Karla Kryla st.. Rodina se do Kroměříže přestěhovala po záboru Sudet v roce 1938 z Nového Jičína. Tiskárna, kterou vlastnil již Krylův dědeček, byla v roce 1950 komunisty zničena.

Bechyňskou školu, kde studovala i jeho o rok starší sestra, navštěvoval Karel Kryl v letech 1958 – 1962. V Bechyni začal hrát divadlo a skládat první písně;  je autorem celkem170 písní a 10 básnických sbírek. Za vůbec první považoval sám Kryl píseň Potkal jsem svou tchyni („Potkal jsem svou tchyni na mostě v Bechyni, vítr jí rozcuchal drdol…“). Po maturitě nastoupil na umístěnku do Teplic do závodu na výrobu sanitární keramiky. Mimo své zaměstnání píše písně a hraje divadlo.

Karel Kryl (uprostřed) v technologické laboratoři
ve školním roce 1959/1960 (foto: archiv školy)

Karel Kryl vzpomíná:

„Měl jsem ohromné štěstí na profesory. Především vzpomínám na profesora Staška, to byl fantastický člověk, který patřil na univerzitu, ale protože byl politicky nepohodlný, tak skončil na keramičce… Jak sám říkal, byl jsem zámožný, a proto zločinec. Po vítězství dělnické třídy ho posadili do basy, pak dělal krátce zedníka a nakonec učil matematiku na keramičce. A aby nemusel do partaje, tak se ujal školního divadla. Pro mne je ctí, že takového člověka znám. On má naprosto fenomenální paměť, vždycky si pamatoval jména a adresy všech svých studentů. A když jsme se teď po letech potkali, tak jenom řekl: ,Á, Karel Kryl, Nový Jičín, Máchova 18…´“
„Keramická škola měla dva internáty rozdělené zahradou: jeden ve starém klášteře, s nádhernou kaplí a refektářem. Tam spaly holky. Na druhé straně jsme spali my (vila Elektra a Slavie). A mezi oběma budovami byla zahrada vzdechů, jak jsme jí říkali. Vůbec, v Bechyni jsme si užívali spousty radostí. Hráli jsme fotbal (dokonce já za Jiskru Bechyně), jezdili jsme na vodu. Rád na to vzpomínám. Tenkrát byla doba velkých trampingů, na keramičce vznikl klub Demižon, jehož členy byli třeba Miki Ryvola nebo Petr Heřman. Později společně jezdili do osady Zlatý klíč. Mělo to v sobě velikánské kouzlo. Získal jsem k Bechyni krásný vztah.“ 

Na vojně (1963 – 1965) se Karel Kryl definitivně stal kritikem zvůle a hlouposti. Po vojně se nakrátko vrací do Teplic, píše a skládá písně (Anděl, Salome, Pieta a další).
 
V roce 1966 se stěhuje do Olomouce a pracuje jako nakrátko jako textař ve skupině The Bluesman. Kromě toho spolupracuje s Hanou Ulrychovou a vydává první EP desku Nevidomá dívka.
 
Od roku 1967 žil v Novém Jičíně. Je v podstatě nezaměstnaný a skládá významné písně (Morituri te salutant, Veličenstvo Kat, Píseň Neznámého vojína); začíná nahrávat v ostravském rozhlase a tyto písně se stanou základem LP desky Bratříčku, zavírej vrátka.

V roce 1968 se Karel Kryl přestěhoval do Prahy, pracoval v České televizi, koncertoval, objížděl kluby. V této činnosti pokračoval i po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy (20. – 21. 8. 1968). Jeho píseň Bratříčku, zavírej vrátka byla jednou z nejpopulárnějších v hitparádách let 1968 – 1969. V lednu 1969 dostal Karel Kryl angažmá v Semaforu a ve Viole, zajíždí na Slovensko, kde často a rád koncertuje. Ještě v tomto roce vyšla LP deska Bratříčku, zavírej vrátka; kromě toho Kryl píše Rakovinu a Bílou Horu.
 
9. 9. 1969 odjel Karel Kryl na folkový festival do německého Burg Waldecku a do Československa se už nevrátil: v říjnu 1969 jsou uzavřeny hranice a Kryl požádal o politický azyl. Stává se spolupracovníkem Radia Svobodná Evropa a vydává LP Rakovina jako reakci na okupaci Československa a postupující normalizaci. V exilu Kryl vydává písně a desky, koncertuje pro krajany v Rakousku, Německu, Francii, Švédsku, USA, Kanadě, Austrálii, píše články, poezii, naplno pracuje ve Svobodné Evropě.
V roce 1989 koncertoval ve Vídni s Jaroslavem Nohavicou a Josefem Streichlem. Na počátku listopadu 1989 na koncertu v polské Wroclavi v rámci festivalu československé nezávislé kultury dává komunistickému režimu maximálně rok života - a rád se v tom mýlí.
 
Do Československa se vrátil 30. 11. 1989. První koncert ve vlasti měl 3. 12. 1989 (Koncert pro všechny slušný lidi). 4. 12. 1989 zazpíval z balkónu Melantrichu na Václavském náměstí hymnu společně s Karlem Gottem a nikdy se s tím nevyrovnal… Do konce roku 1989 měl desítky koncertů po celém Československu. Jeho kritičnost k polistopadovému vývoji rostla, nesmířil se s rozpadem Československa 1. 1. 1993), jeho rozladění a zklamání je stále větší. Důkazem toho je i kniha Půlkacíř (rozhovory s Miroslavem Čermákem, 1993). 3. 3. 1994 umírá na infarkt v nemocnici v Mnichově.
 
U příležitosti 110. výročí školy byla odhalena Krylova busta v 1. patře budovy keramické školy školy v Bechyni. Věnovali ji Krylovi spolužáci z Bechyně a jejím autorem je syn jednoho z nich a rovněž absolvent školy z roku 1993 Patrik Proško.

(Zdroj: Život Karla Kryla, www.kryl.kat.cz. web Města Bechyně)