OSOBNOSTI

Jitka Karlíková (1927 - 2017)

Byla profesorkou českého jazyka na naší škole úctyhodných 43 let (1955 - 1998) a se školou ani po odchodu do důchodu neztratila kontakt a chodila vypomáhat - a to nejen na naši školu, ale i na školu základní. Za dobu své pedagogické praxe učila stovky studentů, z nichž někteří se stali jejími kolegy. Její osobitý a zároveň spravedlivý přístup k žákům byl po zásluze oceněn její oblibou u studentů, ale i u kolegů. Paní Jitka Karlíková zemřela 16. 10. 2017. V pátek 24. 11. 2017 proběhlo symbolické rozloučení v kostele sv. Michala, kostel byl plný. Děkujeme všem, kteří přišli a rozloučili se s oblíbenou profesorkou.


JITKA KARLÍKOVÁ

Scházíme se zde, abychom alespoň symbolicky uctili památku vzácného člověka, paní profesorky Jitky Karlíkové. Snad by byli povolanější řečníci, než jsem já, ale pokusím se předat několik osobních vzpomínek.

Naše škola má jednu specifiku, která, myslím, není tak úplně běžná. Učitelé učí své žáky, a ti se jako „dobří holubi“ vracejí, aby předávali to, co získali. To je případ paní profesorky Karlíkové. Učila mou třídní paní Keřkovou, učila mne, učila češtinu ve třech třídách, které jsem měl jako třídní. A když odešla do důchodu, chodila ještě vypomáhat, a to nejen k nám, ale i na základní školy v Bechyni. Pro mne byla ztělesněním toho stavu, kdy se člověku stane povolání opravdovým posláním.  S nostalgií vzpomínám na její systém výuky češtiny, na červené plus, modré plus, červený střední znak, modrý střední znak, modré mínus a červené mínus. Stejně nezapomenutelná byla její hlášení o mléčných svačinách i její roztomilé ráčkování. Velmi často vzpomínám na to, s jakým zaujetím nás před naším maturitním plesem proháněla, když jsme na předtančení nacvičovali Dvořákovu polonézu.  Teprve postupně jsem poznával, jaká učitelská osobnost nás „proti naší vůli“ vzdělává. Jakou lásku k předmětu, který vyučuje, nám dává. Tehdy, v době studií, jsem to asi ještě poznat nemohl  - slovy Oty Pavla „…byl jsem jako pes, který teprve očichává vůně nejkrásnějších nároží…“. Ve čtvrtém ročníku nám dělala třídní, a byli jsme za to rádi, protože jsme mohli poznat ji blíže a ocenit její kvality. Teprve jsme „brali rozum“.

Když jsem nastoupil do školy ve zcela jiné roli a paní profesorka se stala mou kolegyní, měl jsem možnost poznat ji z další stránky. Jako člověka, který má pochopení pro studenty a zachovává si nadhled. Nezaregistroval jsem nikoho, kdo by měl vůči paní profesorce nějakou výtku nebo by ji mohl obvinit z nespravedlnosti.

Paní profesorka Karlíková pracovala na naší škole od roku 1955 do roku 1998, tedy plných čtyřicet tři let. Dá se říci, že celý svůj produktivní věk spojila se školou, že škola byla jejím osudem. Plným právem patří k velkým učitelským osobnostem. Bylo mi ctí být jejím žákem  i kolegou.

Paní profesorko Karlíková, děkuji!

Jiří Novotný, žák a kolega