OSOBNOSTI

Ak. soch. Jaroslav Podmol (1925 – 1995)

Narodil se na Moravě, studoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou, v letech 1945 – 1948 na Škole umění ve Zlíně a v letech 1948 – 1953 v ateliéru Jana Kavana na VŠUP v Praze, kde působil do roku 1956 jako aspirant.
 
V letech 1956 – 1959 pracoval jako výtvarník v Horní Bříze, v letech 1959 – 1969 v Ústředí uměleckých řemesel v Praze jako vedoucí keramické hutě ve Štěchovicích, kde spolupracoval s hrnčířem Františkem Davidem.

Na bechyňské škole učil v letech 1969 – 1985 kreslení a modelování. Svým žákům zůstal v paměti jako učitel vzdělaný, zručný, tolerantní. Mimořádně citlivě dokázal předat lásku k hlíně, k řemeslu, úctu k práci. V nejlepším slova smyslu poznamenal celou generaci keramiků, kteří prošli Bechyní a jeho rukama.
 
Jaroslav Podmol často vystavoval v cizině i doma, v roce 1986 se zúčastnil XII. ročníku Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni.

Z úvah Jaroslava Podmola: 

Jaroslav Podmol

„Hrnčířské řemeslo je skromné a nehlučné. Je však veliké. Je žádoucí, ale tiché. Při dnešním hluku a shonu přetechnizovaného světa se přece jen najdou místa, kde se tiše roztočí hrnčířský kruh a vybízí člověka, aby si zkusil svou dovednost na tvarech, které obměňovaly a přizpůsobovaly své potřebě a chuti stovky generací před námi. Po nás je budou obměňovat dále. Jen, proboha, aby to byli lidé…“
 
„Hrnek je předmět každodenní potřeby, se kterým se člověk nejčastěji setkává během celého života. Neexistuje v lidském životě předmět, který by člověk několikrát za den vzal tolikrát do rukou, jako hrnek. Od prvních krůčků až po poslední lůžko. Udrží-li děcko samo hrnek, je to chápáno jako určitý projev samostatnosti. Ztratí-li pak člověk tuto schopnost, je už odkázán na soucit nebo injekční jehlu. Každý z nás měl svůj oblíbený hrnek, nebo má dosud. Člověk si vytvořil předmět hrnek a on zpětně utváří lidi po staletí. Nevím, co bylo potřebnějším objevem v historii, jestli kolo, nebo to byl hrnec.“


(Zdroj: web Města Bechyně,
Katalogy Jaroslava Podmola, publikace Podmol Jaroslav: Úvahy, dopisy, vzpomínky, Mnichovice, 1996)