OSOBNOSTI

ak.soch. Bohumil Dobiáš st. (1905 – 1964)

Narodil se v Úročnici, v letech 1926 – 1933 studoval na UMPRUM v Praze, od roku 1935 až do své smrti učil modelování na keramické škole v Bechyni, v letech 1960 - 1964 byl zástupcem ředitele.

Jeho vlastní umělecká práce navazovala na staré techniky hrnčířské práce. Nejprve se zabýval převážně keramickou plastikou, později se zaměřil na keramiku užitkovou a na nové, technicky dokonalé a umělecky působivé zpracování povrchu keramického střepu. I zde byla živnou půdou jeho tvorby lidová keramika a respekt k materiálu a účelu výrobků. Pro inspiraci se vždy obracel k přírodě, kterou považoval za nevyčerpatelnou zásobnici formy i krásy.
 
Jako pedagog byl Bohumil Dobiáš mimořádný. Vychoval řadu výrazných osobností, kterým dokázal dát poctivý řemeslný i umělecký základ. Zároveň uměl prokázat toleranci k mladé generaci. „Dobiášova škola“ rozhodně neznamená řadu keramiků, kteří by se k nerozeznání podobali svému učiteli. I při své vyhraněné individuálnosti ponechával svým žákům dostatečnou míru volnosti k tomu, aby se mohli samostatně umělecky vyvíjet. V Bechyni tak vznikla skutečná škola, která měla základní význam pro rozvoj keramického umění a pro keramickou tradici.

Z myšlenek Bohumila Dobiáše st.:

Bohumil Dobiáš st.

 „Často se mluví o talentu, o „Bohem nadaném“ nebo o „zázračném dítěti“. Nám postačí záliba nebo vrozený sklon jako odkaz předků. Inteligence, živelnost, řemeslné schopnosti a kvality předků vypučí v jedinci jako nádherný květ. Na svět si musí přinést rychlost a bystrost v myšlení, ohromnou píli a nevyčerpatelnou chuť k práci, neboť umění jest cesta dlouhá a svízelná.“
 
„…Skutečný sochař nefixluje, nepodvádí, nehledá ve struktuře falešné efekty, které stejně špatné dílo nezachrání. Sochař hněte hlínu s nervním chvěním. Vyvolává tak v život lidskou práci, lidské boly a vášně, lásku, radosti! Nic nemá zadarmo. Opírá se o zkušenosti své i tradici národa. Na té staví a věří jí.“
 
„Keramiku jest třeba navrhovati v souladu s povahou hlíny. Její plastičnost a tvárnost musí být i v pohybu modelované plastiky. Jen ta keramika je dobrá, která hovoří hliněnou řečí, řečí svého vzniku. Ideálním typem keramiky jest ručně vytočená nádoba. To je hudba hrnčířského kruhu!"

(Zdroj: web Města Bechyně,
Výňatky B. Dobiáš: Jak vzniká socha; předneseno v Literárním kroužku v Táboře, listopad 1940)