SUPŠ Bechyně

Historie keramického průmyslu v Bechyni je pevně spojena se školou. Již při zakládání školy bylo jasné, že se nelze obejít bez vazby na průmysl. A vzhledem k tomu, že tento průmysl neexistoval, bylo třeba jej založit. U kořenů keramického průmyslu v Bechyni tedy stály tytéž faktory, které vedly k založení naší školy, a to tradice řemeslné výroby keramiky a dostatečné zásoby kvalitních surovin. Škola svou odbornou činností na poli technologie i rostoucím významem v oblasti výtvarné představovala líheň osobností. U vzniku prvních továren v Bechyni stáli odborní učitelé i ředitelé keramické školy. Postupně vznikly ve městě tři podniky:

• továrna knížete Paara v Zářečí
• Družstvo keramiků v Bechyni
• Keras, a.s. (podrobněji ZDE)

Továrna knížete Paara byla založena v roce 1875 v Zářečí a vyráběla kachlová kamna, šamotové zboží i hliněné nádobí. Po počátečním nadějném vzestupu (pracoval zde například skvělý kamnář František Lenner, pozdější učitel školy) se továrně přestalo dařit. V roce 1922 byla po záboru a pozemkové reformě prodána Družstvu keramiků.

Družstvo keramiků v Bechyni začalo opět s výrobou kamen a sádrových forem pro kamnáře. U kolébky stáli členové Spolku absolventů keramické školy, kteří chtěli oživit výrobu proslulého bechyňského zboží, kamnářských i hrnčířských výrobků, čímž chtěli doplnit produkci Kerasu (ten nevyráběl užitkovou, ale především dekorativní keramiku). Družstvo zároveň chtělo poskytnout absolventům školy přechodné zaměstnání a také měla být tímto podnikem upevněna existence školy. První léta činnosti družstva byla úspěšná, ale po vypuknutí hospodářské krize nastaly vleklé potíže. Po druhé větové válce přešlo družstvo pod výrobní družstvo Jihotvar. V 80. letech 20. století byla vybudována nová výrobní hala a celá produkce družstva se zaměřila výhradně na užitkovou keramiku. Víceméně úspěšně probíhala výroba až do roku 2002, kdy po zničujících povodních a velkých škodách byla výroba ukončena. Provozovnu koupil pan Alexandr Dubský, absolvent školy, a umístil do ní svůj podnik Ecodesign, který vyrábí sádrová osvětlovací tělesa a dekorativní doplňky do architektury. Jistá kontinuita tedy trvá.

Zcela zvláštní kapitolu keramického průmylu v Bechyni představuje výroba sanitární keramiky. Na počátku 60.  let 20. století vznikl v Bechyni moderní závod, který byl v 80. letech vybaven licími linkami firmy Netsch. Počátkem 90. let proběhla privatizace závodu a vznikla firma JIKA - Roca - Laufen.cz, s.r.o. Závod byl opět intenzívně modernizován (nové pece, technologie tlakového lití) a dnes je místem, kde vzniká vysoce kvalitní sanitární keramika. V 60. letech v souvislosti s rozvojem tohoto druhu keramické výroby vznikl nakrátko v naší škole obor zaměřený na modelářství sanitární keramiky. Továrna se mimo jiné podílí na realizaci mezinárodních sympozií tím, že umožňuje pálení výrobků. Škole v současnosti pomáhá dodáváním licí hmoty značky Diturvit.

V 70. letech začala družstevní výroba v rámci Komunálního podniku Bechyně. V nově postaveném Domě služeb byla také dílna, která produkovala užitkovou keramiku. Výroba zanikla v polovině 90. let 20. století.

(Volně použity texty z knihy Vladimír Havel: Bechyně a keramika, nakladatelství Petr Frank, Tábor, 1941)