SUPŠ Bechyně

Absolventi keramické školy nacházeli před první světovou válkou zaměstnání hlavně ve Vídni. V roce 1897 tam založili svůj spolek (šlo celkem o třicet keramiků) a radili se, jak založit a řídit větší podnik. Po dlouhém jednání a korespondování byl na 19. - 21. 5. 1902 svolán do Bechyně sjezd. K jednání se sešlo na 60 keramiků, bývalých žáků školy. Byl zvolen ústřední výbor, v jehož čele stál starosta města dr. Hynek. Na 1. 2. 1903 byla svolána ustavující valná hromada, kde se přihlásilo za členy 21 keramiků.

V první dozorčí radě byli mj. ředitel školy Porges a učitelé Kraus, Kozák, Sovák a Kopecký. Dílny byly umístěny v domě Adama Bydžinského, s výrobou se začalo v září 2003. Zpočátku se počítalo pouze s výrobou fajánsového zboží a umělé terakoty, ale Josef Haškovec, první zaměstnanec podniku a učitel školy, prosadil také výrobu sádrových forem pro hrnčíře a kamnáře. Byl pak postaven do čela tohoto oboru jako dílovedoucí. Z pražského družstva bylo zakoupeno asi 80 modelů a forem různých váz a nádob (po formách byla tehdy velká poptávka, neboť jinde se v celém Rakouku nevyráběly a kamnáři si je museli dělat sami podomácku nebo je kupovali z Německa).

14. 2. 1904 se v Bechyni konala první řádná valná hromada. Uměleckým rádcem Kerasu byl zvolen profesor školy František Kopecký. V roce 1909 byl vystřídán profesorem Václavem Mařanem a Arnoštem Chleborádem (autorem vynikající knihy Popis okresu Bechyňského, 1928). V roce 1911 bylo rozhodnuto o stavbě vlastní budovy. Stavba byla zahájena v roce 1913 a sloužila až do roku 2009. Od počátku šel Keras cestou výroby dekorativní a figurální keramiky, nevyráběl užitkovou keramiku.

V roce 1922 mělo družstvo již 132 členy, předsedou byl Václav Mařan. 1. 7. 1922 bylo družstvo přeměněno v akciovou společnost s kapitálem 1.000.000,- Kč. V tomto roce zde bylo zaměstnáno 25 dělníků a 3 úředníci.

Poté, co se zaběhla výroba kamnářských forem, bylo přistoupeno k výrobě figurální terakoty a staročeské majoliky. Akciová společnost Keras se vypracovala v mohutný podnik, který vyráběl kvalitní keramické výrobky a který se udržel i přes nepřízeň doby. Vývojem, hledáním nových cest, zlepšováním jakosti výrobků soustavně pomáhal umělcům, jejichž díla kupoval, propagoval a vyráběl v ušlechtilém keramickém materiálu. Zakotvení v kraji, zaměření na nejvyšší cíle, pochopení pro práci hlavně jihočeských výtvarníků, obětavá a poctivá práce všech pracovníků zajistily čestné místo bechyňské keramice. Od počátku Kerasu měli bechyňští keramici záporný poměr k cizím výrobkům vídeňské secese, propagovali vždy český výrobek, který byl vytvořen v českém duchu naším výtvarníkem, naším podnikem v jihočeském kraji.

Velký vliv a vývoj a lepší cesty ve výrobě měla keramická škola. Projdeme-li starými sbírkami továrny a školy, dostaneme přehled i o dlouhém uměleckém a hlavně sochařském tvoření. Řada umělců, jejichž díla byla realizována v bechyňském Kerasu, je opravdu dlouhá: Amort, Babka, Bambas, Beránková, Bučínek, Čermák, Černil, Dobiáš, Dohnalová, Drahoňovský, Eckert, Fojtík, Formánek, Gabriel, Halman, Haškovec, Herzl, Horová, Hodek, Hošek, Hruška, Johnová, Kalvoda, Kocourek, Kodet, Kopecký, Lichtág, Mach, Matějíčková, Mařan, Měchura, Nohavec, Nohová, Novák, Opatrný, Páša, Pelikán, Peterka, Petr, Plichta, Přenosil, Rada, Rous, Sláma, Suchomel, Šaloun, Šimák, Štursa, Uher, Úprka, Vágner, Vaigant, Vávra, Vlček, Vokálek, Walter, Wimmer, Wurzel, Zentner a Zoula (po 2. větové válce přibyli např. Dobiáš ml., Fárník, Barták aj.). Mnoho výrobků kupoval Keras od žáků uměleckých škol, kterým tak velmi účinně pomáhal překonávat obtíže počátků.

Zdroj: Havel Vladimír: Bechyně a keramika, Frank, Tábor, 1941, str. 37 - 46

Na závěr: Výroba v Kerasu skončila. Majitel pan Machart umožnil pracovnicím bechyňského muzea výbrat modely a vzorky do muzejních sbírek. Na soupisu těchto předmětů se v současné době pracuje a počítá se s jejich zařazením do sbírkového fondu.