SUPŠ Bechyně

Výstava představuje unikátní historické sanitární výrobky i nové trendy – ukázky spolupráce společnosti Laufen CZ, která je majitelem závodu, se studenty VŠUP Praha (vznikly jako klauzurní práce pod vedením designéra Maxima Velčovského) a Ateliéru keramického designu Západočeské univerzity v Plzni (vznikly pod vedením ak. soch. Petry Šťastné) .

V rámci expozice se lze seznámit nejen s umyvadly, toaletami a jejich vývojem v průběhu celého minulého století, ale také s lampami a dalším sortimentem, který se ve znojemském závodě během let vyráběl. Objevit zde můžete například to, že už na konci 19. století naši předci znali urinály a bidety. Tyto výrobky přitom překvapí nejen svojí účelností, ale i zdobností a odvážnou hrou s designem i dekory. Unikátní ukázkou je například jedna z nejstarších toalet – WC Nautilus – vyráběná od roku 1895. Toaletní mísa je nesena okřídleným tvorem s tělem a hlavou lva. Zajímavý je i původ jména toalety – její tvůrce se inspiroval ponorkou Nautilus z románu 20 000 mil pod mořem od Julese Verna.

Z HISTORIE ZNOJEMSKÉHO ZÁVODU

Za dob Rudolfa Ditmara aneb začalo to lampami

Závod ve Znojmě založil v roce 1878 bývalý setník c. k. rakousko-uherské armády dr. Rudolf Ditmar. Přitom stačilo jen málo celý a příběh se mohl odvíjet zcela jinak. Onen osudový okamžik se odehrál v Paříži a tím „na druhé straně“ byla olejová lampa. Tehdy to bylo svítidlo, které nešlo příliš regulovat, což omezovalo jeho funkčnost. Ditmar spolu s bratrem nejprve začali s lampami obchodovat a v roce 1841 již měli první továrnu na lampy ve Vídni. V roce 1850 se jim podařilo vyvinout zdokonalený typ svítidla – tzv. vídeňskou lampu s regulačním kolečkem. Firma díky tomu prorazila do zahraničí a expandovala. V šedesátých letech devatenáctého století ovládly Ditmarovy petrolejové lampy světový trh. Po pádu absolutismu vstupuje Ditmar do politiky, stává se poslancem, získávavá mnohé řády a uznání a významně spolurozhoduje o hospodářském a průmyslovém vývoji rakouského soustátí. Spolu tím jeho závody expandují.

V roce 1878 zakládá závod ve Znojmě, kromě továrny ve Vídni vlastní i závody ve Varšavě i Miláně. Základ jeho úspěchu přitom spočívá nejen v tom, že se nebojí obchodovat s výrobky jiných firem, ale že si u vlastní produkce sám dokáže zajistit všechny výrobní procesy a má tak kontrolu nad kvalitou i termíny. V jeho době se závod ve Znojmě specializuje na výrobu uměleckých keramických stojanů právě k lampám, ale vyrábí se tu i předměty z majoliky a užitková kamenina – především mycí soupravy. Produkce se zanedlouho rozšiřuje i na sanitární produkty, bohatě zdobené obkladačky nebo keramické díly bambusového nábytku. Strojová výroba přitom umožňuje nabídnout nižší ceny než konkurence a tak se prosadit na trhu. Vysoká kvalita výrobků, promyšlená funkčnost a unikátní design přitom ještě před koncem 19. století vytvářejí ze znojemské továrny významného průkopníka v produkci sanitární techniky. Malé manufaktury nemohou této konkurenci čelit a postupně trh opouštějí.

Bratři Lichtensternovi se soustředí na zdravotní keramiku

Po Ditmarově smrti v roce 1895 zakládají jeho dědicové obchodní společnost Kunstthonwarenfabrik Rudolf Ditmar Erben. Přestože podnik i nadále prosperuje, v roce 1909 mění majitele. Za 1,5 milionu rakouských korun ho zakupují bratři Lichtensternovi, kteří již vlastní keramickou továrnu ve Willhelmsburgu. Noví majitelé si uvědomují kvalitu jména značky a proto zachovávají jméno i logo firmy. Mění se však výrobní program. Produkce uměleckých předmětů a obkladaček ustupuje, místo toho se firma soustředí na strojovou výrobu užitkové a zdravotní keramiky, klozetů a umyvadel.

Požár pomůže k modernizaci 

S rozpadem Rakouska-Uherska se stávající akciová společnost rozděluje a znojemský závod se stává základem nově založené společnosti Ditmar-Urbach. V roce 1920 zasáhne továrnu požár. Zničující oheň však neznamená zkázu, ale možnost továrnu modernizovat a použít nové technologie. Závod díky tomu začíná jako první v Evropě vyrábět v roce 1925 umyvadla, vany, dřezy a další sortiment ze žárohlíny. Díky těmto inovacím se výrobky znojemské továrny stávají ve světě velmi uznávané. V této době se také poprvé objevuje známé logo s labutí – keramička si ho nechává zaregistrovat v roce 1924. Dalším pokrokem je nový materiál Diturvit – porcelánová hmota, která je nenasákavá, má obrovskou pevnost a trvanlivou glazuru. Tento materiál postupně ovládne celý sortiment sanitárních výrobků.
 

Druhá světová válka pod německou správou

Druhá světová válka se podepisuje i na znojemském závodě. Ještě před jejím vypuknutím je továrna kvůli židovskému původu bratří Lichtensternových vyvlastněna a přechází pod německou správu, v jejímž rámci od 1. ledna 1939 závod spadá pod koncern Ostmark-Keramik A. G. se sídlem ve Vídni. Rozvoj a zahraniční obchod je zastaven, část závodu se využívá pro zbrojařský průmysl. Keramičce se stává osudný až konec války. V dubnu 1945 se hukot bombardérů nevyhne ani Znojmu. Závod je těžce poničen, pobořena je většina budov a zařízení.
 

Jeden z nejmodernějších závodů v regionu

Další významný předěl v osudu znojemské keramičky přichází v závěru roku 1945, závod je znárodněn. V roce 1950 se firma přejmenovává na „Znojemská keramika, národní podnik“. Nové vedení usiluje o co nejrychlejší uvedení závodu do provozu a opětovné obchodní spojení s továrnou v Teplicích. V roce 1958 je závod znovu přejmenován, a to na „Keramické závody, národní podnik, Znojmo“. Co do technologického vybavení se Znojmo pro příštích padesát let se stává jedním z nejmodernějších závodů v regionu. Sdružuje přitom pod sebou závody ve Znojmě, Teplicích, Kravsku a v Bechyni. Při továrně funguje i vlastní učňovské středisko. I v této nové éře se produkce zaměřuje na produkci užitkové keramiky a výrobky jsou dodávány do celého světa. Velký boom pro keramičku znamenají 70. léta a rozmach bytové výstavby. V roce 1977 se například představuje hit budoucích let – kombinační klozet.

O významu a umu keramičky svědčí i unikátní zakázky. V roce 1983 se podílí na tvorbě replik sanitárního vybavení Národního divadla v Praze, které tou dobou prochází rekonstrukcí, při rekonstrukci vily Tugenhadt v Brně byla podle dochovaných originálů vyrobena unikátní sanitární keramika (viz foto).

(Zdroj: http://mujdum.dumabyt.cz/rubriky/interier/vystava-neni-trun-jako-trun_1918.html ; ;      ;    )