SUPŠ Bechyně

Ve dnech 15. - 16. prosince 2011 probíhal výpal ve školní peci na dřevo, kterému předcházelo několik týdnů příprav. Především šlo o úpravu standardních školních hmot, která umožnila pálit je na podstatně vyšší teploty a využít tak naplno možností pece. Většina naloženého zboží tedy byla vytvořena ze šamotky a kameniny, nicméně velmi uspokojivě dopadlo i několik kusů z běžné točířské červenice, jejíž umístění do pece bylo poměrně odvážným experimentem, protože podle dosavadních zkušeností snáší teploty nad 1200°C  velmi špatně. Skutečným experimentem při tomto výpalu však bylo použití glazur, jejichž sestavení jsem si vzal kompletně na starost. Sestavil jsem celkem 6 glazur na živcovém základu a jednu krystalickou, kterou jsem už úspěšně vyzkoušel, avšak za naprosto rozdílných podmínek výpalu v elektrické peci. Z šesti živcových bylo pět zcela nových a od základů sestavených jako redukční. První byla popelová glazura s přídavkem zinku, která se ukázala jednoznačným a největším úspěchem celého pálení, příjemným zjištěním ale je, že i další glazury vycházely velmi uspokojivě, krásného probarvení dosáhla kombinace kobaltu s rutilem a dokonce i pokus o měďnatou redukční glazuru zvanou býčí krev velmi zajímavě, menší úpravy potřebuje pouze směs probarvená mědí a baryem, kde je třeba zvýšit podíl barya a kaolinu. Taktéž seladon a železitá glazura si zaslouží ještě jistou péči, nicméně už teď jsou jejich výsledky velmi povzbuzující.

K samotnému výpalu. Celý den probíhal poněkud hekticky a po všem glazování a poměrně obtížném nakládání jsme pec zažehli až okolo páté hodiny, když už se začínalo stmívat. Poměrně dlouhou dobu jsme se museli při přikládání držet hodně zpátky, protože velká část výrobků v peci nebyla přežahlá a glazura byla nanesena na syrový střep. Poté, co jsme si odbyli volný začátek pálení, nastal čas trochu přitopit. Je na místě připomenout několik specifik této pece se zvratným plamenem, u které je topeniště umístěno pod komínem. Toto konstrukční řešení významně snižuje spotřebu paliva a zároveň zvyšuje množství spadu popela na zboží. Velmi zajímavým rysem této pece je však to, že popelník a topeniště zábírají zhruba stejné množství prostoru a proto je poměrně obtížné pec přesytit palivem. Když jsme kolem jedenácté hodiny položili první žároměrku, odhadovali jsme, že výpal bude probíhat až do odpoledne dalšího dne. V tuto chvíli však nastal zásadní zlom, během necelých dvou hodin jsme překročili tisícovku a zahájili silnou hodinovou redukci. Té jsme dosáhli přesycením topeniště dřevem. Během chvíle byl dvůr zahalen černými oblaky dýmu a z komína šlehaly rudé plameny. Jakmile jsme skončili s redukcí, nastala klidnější fáze, kdy jsme se asi po dalších 90 minut zaměřili na zvyšování teploty. Při teplotě 1200°C jsme zahájili druhé hodinové kolo redukce, které probíhalo ještě mnohem divočejším způsobem. Kolem páté hodiny jsme měli poslední žároměrku už zcela rozteklou a po dobu dalších pěti hodin jsme střídali fáze chladnutí oxidáčního ohřevu a prudké redukcea doufali, že zboží nachytá co nevíce popela. Asi v deset hodin dopoledne jsme výpal ukončili a zazdili pec.

V pondělí 19. prosince po několika bezesných nocích jsme pec otevřeli a konečně vytahali vše na světlo. Výsledek těžko mohl být lepší. Nános popela na střepu a krásně probarvené glazury  jsou jasným důkazem toho, jak zásadní význam mají takovéto akce pro samotné chápání keramiky.

Chtěl bych poděkovat za velkou dúvěru, kterou mi dali ti, kteří bez jakékoliv záruky na výsledek poskytli svou práci a pomohli mi celý výpal realizovat, i těm, kteří mi dali prostor, prostředky a podporu k provedení tohoto výpalu.

Matěj Lanč, student 2. ročníku keramického oboru

Na pálení pece se podíleli Vojtěch Jakimiv (1.D), Marek Sedláček (3:D) a Milan Marhoun (3.V). Zvláštní dík pak patří panu Janu Bakulemu, který poskytl dřevo, a Davidu Stankušovi, který dřevo z bechyňských technických služeb přivezl. S dalším výpalem předběžně počítáme v dubnu 2012.

Vykládání pece 19. 12. 2011 (foto: Andrea Špirhanzlová)