AKCE VE ŠKOLNÍM ROCE 2010/2011

EXKURZE STUDENTŮ 1.M NA AVU A DO VELETRŽNÍHO PALÁCE

Ve středu 15. 6. 2011 proběhla exkurze studentů 1.M do Prahy. Pod vedením ing. Jaroslavy Bínové, Libora Hoška a Mgr. Michala Cába navštívili ateiéry AVU s vystavenými ročníkovými pracemi studentů a expozice ve Veletržním paláci.

Den v horké červnové Praze výstižně popsal jeden z přímých účastníků:

"Po několikatýdenním rozhodování o tom, kam vlastně třída 1.M pojede na výlet, padl výběr na cestu do Prahy. Inu, nastavil jsem si budík na půl šestou a ráno vyrazil na nádraží. Asi dvouhodinová cesta v autobuse přišla někomu dlouhá (František H.) nebo naopak krátká, já osobně jsem se oddal únavě a rannímu spánku. Sotva jsem otevřel oči, už nás vítalo lidnaté nádraží Roztyly. A otázka asi celé třídy: kam že to vlastně jdeme?...

Nástup do metra ve mně vyvolal pocit, že jsem asi přicestoval do Hong Kongu, jelikož nás dusily davy Pražáků, kteří jsou na tento životní styl zvyklí. Docestovali jsme tam, kam jsme měli, tedy na AVU, a po nadýchání se čerstvého vzduchu se objevil náš průvodce - profesor Cáb. Každým krokem z něho sršela energie a nadšení z toho, jak nám to všechno ukáže a i paní třídní profesorka Bínová dodala poznámku, že „pan Cáb je celej ve svým živlu“. Nebo tak nějak to bylo.

Prošli jsme si AVU, školu pana profesora, nahoru, dolů, zleva, zprava a naopak a to všechno na dvanáct způsobů, takže si myslím, že každý si určitou zkušenost odnesl. Ať už o tom, co je to umění anebo lezení do schodů. AVU byla pro některé božím darem (zejména pro kuřáky) a pro jiné nepochopeným světem plným nepořádku a psychotičnosti (neexperimentující „nýmandi“ žijící poklidný život a zastávající se norem životního stylu s menšími zkušenostmi). Jeden z názorů například zněl asi takto: „No... já nevim, jestli bych tady chtěla studovat, mně tady přijdou všichni takoví vykolejený“ … samozřejmě s jistou dávkou nadsázky a sarkasmu. Z chodeb se ozýval tragikomický nářek středoškoláků, že už dále nemohou, ale ještě to nebylo vše, co jsme toho dne měli absolvovat. Čekala nás ještě poslední zastávka, jíž byla monumentální výstava ve Veletržním paláci. Areál je to obrovský a díla, ať už známější či méně známá, zaplňovala asi tak 68% celého prostoru, tedy hodně. Pět pater plných obrazů, soch, jízdních prostředků, pop artu, art deca a jiných stylů, abstrakce, plynových masek a kdejakých udělátek si vyžadovalo hodně času a pevné nohy, nejspíš proto nám procházka touto uměleckou zahradou zabrala asi dvě hodiny. A to ještě ke všemu dvě patra byla uzavřená, připravovaly se tam nové instalace, ale stejně je několik  nic netušících spolužáků navštívilo...

Finále proběhlo dvouhodinovým rozchodem na „Václaváku“ v úmorném vedru, dusnu a v kůži spalujícím záření slunečních paprsků. Vláčel jsem se ze stínu do stínu v domnění, že mám asi úpal, a chladil se pohledy na venkovní prezentaci historie komunismu v Československu. Čas zkrátil krátký pobyt v KFC a nezbývalo už nic jiného, než se sejít s ostatními a počkat na Edíka. A potom samozřejmě vyrazit na nádraží, mezitím se seznámit s člověkem, co nepodával celou ruku, ale pouze maliček, a vyčerpaně odcestovat do svých bydlišť."

Jaromír Dolanský, student 1. ročníku

Exkurze proběhla v rámci projektu OP VK SUPŠ Bechyně