MEZINÁRODNÍ KERAMICKÁ SYMPOZIA

Z HISTORIE SYMPOZIÍ

Tato pracovní mezinárodní setkání v Bechyni (1966, 1967, 1968, 1969, 1970, 1973, 1975, 1978, 1980, 1986, 1992, 1996, 1998, 2000, 2002, 2004, 2006, 2008, 2010, 2012, 2014, 2016 a 2018 - celkem 23 x), Karlových Varech (1971, 1988 a 1994), Uherském Hradišti (1971), Kunštátu na Moravě (1984), Kostelci nad Černými lesy (1990) a Lounech (1994) jsou dnes nejstarším trvale a bez podstatného přerušení pracujícím podnikem tohoto druhu na světě. Probíhají v uvolněné a neformální atmosféře plné vzájemného porozumění, navíc ve výjimečném prostředí krásného historického města. 

Již před rokem 1960 můžeme zaznamenat zvýšený zájem o keramiku. Nastupující generace keramiků dosáhla řady ocenění na Světové výstavě EXPO 58, kde Československo získalo celou řadu medailí. Úspěch se záhy opakoval: velké ocenění získala národní kolekce v roce 1960 na XII. Trienále v Miláně. Aktivita tvůrčí i výstavní vyvrcholila v monumentálně pojaté Světové výstavě keramiky, uspořádané roku 1962 v Praze, při pražském zasedání IAC (International Academy of Ceramics). Úspěch pražské výstavy byl připomínaný celá desetiletí.

Posíleni úspěchem a mezinárodním uznáním, rozvíjeli českoslovenští keramici myšlenku pravidelných mezinárodních setkání na velkých výstavách. K aktivitě jiného druhu dala zkušenost, kterou získal dnes již zvěčnělý keramik, Lubomír Těhník, roku 1965 na pracovním setkání v rakouském Gmundenu. Tamní atmosféra byla natolik inspirující, že dala podnět ke vzniku českého sympozia. Tradice mezinárodního sympozia Bechyně byla založena roku 1966. U jeho zrodu stál organizační výbor, tvořený skupinou nadšených keramiků, z nichž sochaři Pravoslav Rada a Bohumil Dobiáš byli nositeli tradice sympozia po celých 30 let a Václav Šerák je jejím nositelem od prvopočátku až dodnes (ze zdravotních důvodů se profesor Šerák své funkce ve výboru vzdal v srpnu 2010). Teoretickou podporu poskytuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, záštitu Ministerstvo kultury České republiky.

Mateřským městem českého sympozia se od počátku stala Bechyně. Sympozium je nositelem jména tohoto města s dlouhou tradicí výroby keramiky. V Bechyni je od roku 1884 také Střední průmyslová škola keramická (dnes Střední uměleckoprůmyslová škola Bechyně), která je hlavním místem konání sympozií. Škola má dobré vybavení i dostatečně prostorné dílny, aby mohla všem účastníkům poskytnout klid na tvůrčí práci. Jsou zde k dispozici základní keramické materiály, technická pomoc i výpal. Ubytování studentského typu je v koleji; každý účastník má samostatný pokoj. Bechyně nabízí nejen dobré podmínky k práci, je zde i řada možností k odpočinku. Zajímavé historické město má výstavný zámek, klášter, kostely i muzeum, stejně jako romantické okolí. Sympozium otevírá také prostor k odborným  diskusím, k prezentacím práce umělců i k navázání nových přátelství.

Pro všechny účastníky byla zajímavá prohlídka výsledků předcházejících sympozií v Mezinárodním muzeu keramiky - sbírce Alšovy jihočeské galerie, instalované v rozlehlých prostorách bývalého zámeckého pivovaru. Představíme-li si, že v letech 1966 - 2018 se více než 300 keramiků zúčastnilo sympozií, uvědomíme si závažnost a kvalitu sbírky, která se stává skutečnou galerií světové keramiky. V současné době bohužel stálá průřezová výstava v muzeu není.

Konec sympozia uzavírá malá slavnost spojená s pracovní výstavou. Následuje výstava uspořádaná v Praze. Obecně prospěšná společnost Mezinárodní sympozium keramiky Bechyně, zákonný zřizovatel sympozia, rozdělí posléze exponáty mezi sbírku keramiky Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Sbírku keramiky AJG v Bechyni.

Zázemí, které účastníkům poskytuje škola (dílny, pece, možnosti různých druhů keramických hmot a technologických postupů), a ubytování v domově mládeže nebo v penzionech a hotelích ve městě jsou předpokladem pro klidnou a soustředěnou práci umělců. Další výhodou pak je možnost ostrého pálení výrobků v plynových tunelových pecích v nedalekém závodě na výrobu sanitní keramiky JIKA - Roca - Laufen.cz, s.r.o. Sympozium má ale také mimopracovní program. Jeho součástí jsou večery, při nichž jednotliví účastníci představují svou tvorbu, a také společné výlety za poznáním krajiny a kulturních památek jižních Čech i Prahy a relaxační akce (plavání, jízda na koni a podobně).

 Mezinárodní keramická sympozia, spolupráce a Alšovou jihočeskou galeriíMezinárodní keramická sympozia, spolupráce a Alšovou jihočeskou galerií
Sympozium BECHYNĚ 1967; vlevo - T. Benham (Velká Británie), vpravo - výstava v ambitech bechyňského kláštera.
(Foto: obrazové zpravodajství ČTK - archiv školy)

Co předcházelo sympoziím: Mezinárodní výstava současné keramiky v Praze 1962

Pražská mezinárodní výstava keramiky navázala na obdobné akce, které se v minulých letech konaly v Cannes a v Ostende z iniciativy a pod záštitou Mezinárodní akademie keramiky (AIC) se sídlem v Ženevě. Tyto výstavy prokázaly svou nespornou užitečnost pro vývoj výtvarného umění, pro konfrontaci názorů umělců různých zemí a různých individualit. To vedlo Mezinárodní keramickou akademii k tomu, že se rozhodla v této cestě pokračovat, a obrátila se na Československo, aby se ujalo organizování takovéto významné přehlídky v roce 1962 v Praze.

„Význam mezinárodní výstavy současné keramiky vidím pro nás především v tom, že pozvedla československou keramiku k takové vážnosti, jaké dosud požívalo doma i v cizině naše sklo. Toto nové postavení vybojovala si československá keramika svou nespornou uměleckou kvalitou. Vysokou úroveň naší současné keramiky poznalo předsednictvo Mezinárodní keramické akademie na několika posledních světových výstavách, což mu dalo podnět podat návrh, aby letošní výstava byla uspořádána v Praze.

I když jsme si vědomi, že naše expozice měla některé nedostatky, ať již v náplni nebo v instalaci, myslím, že můžeme být přesto spokojeni. Jejím hlavním kladem, jak se domnívám, bylo, že prokázala ve světové soutěži, že naše keramika je moderní, a přitom má osobitý národní charakter.

Jinak byla československá expozice názornou ukázkou technických možností našich výtvarníků. V 90% vystavovali majoliku na červeném střepu, pálenou kolem 1000°C. Ti, kdož jsou trochu informováni o tvůrčích podmínkách našich keramiků, obdivovali, co se dalo udělat při potížích s opatřováním materiálů a naprosto nevyhovujících možnostech pálení.

Mnohá, z tolik návštěvníky v cizích expozicích obdivovaných děl, byla často pouze výsledkem většího výběru glazur.

Jiným typickým rysem naší expozice byl malý počet návrhů myšlených pro průmyslovou výrobu. Výtvarníky zřejmě přestala těšit práce, o kterou není v podnicích zájem. Vždyť ani návrhy, které byly oceněny v soutěži k 15. výročí Československa, nebyly výrobou využity.

Srovnáme-li letošní pražskou výstavu s minulou mezinárodní výstavou v roce 1959 v Ostende pokud se týká účasti cizích zemí a kvality jejich expozic, zjistíme u většiny z nich vzestupnou tendenci. Zejména Sovětský svaz si vylepšil svoji kolekci výbornými exponáty z pobaltských republik. Naproti tomu Francie poslala soubor o několik tříd horší. Velkým ochuzením pražské výstavy byla malá účast Dánska, Finska a Švédska, jejichž keramika patří k nejlepším na světě.

Na výstavě byly uspořádány dvě diskuse československých výtvarníků-keramiků, které přinesly řadu podnětů pro další práci a požadavek, aby dobrý začátek měl své pokračování v podobných výstavách, opakovaných pravidelně každých pět let.“

Pravoslav Rada, keramik (Praha)

Z HISTORIE SYMPOZIÍZ HISTORIE SYMPOZIÍZ HISTORIE SYMPOZIÍ
Plastiky Pravoslava Rady v AJG Bechyně (foto: Jiří Novotný)