LITERÁRNÍ OKÉNKO

BEZNADĚJNÝ DŮM

Nemůžeš naleznout lásku ke mě, i když já k tobě ji cítila. Tvé štěstí spočívá ve tmě, kde nikdy se nerozednívá. Srdce tvé nepoznalo cit, a v duši své nalezneš klid jen z hmotným zlatem. Proč právě štěstí měníš ve zlo? Lásku vyměnil bys za halíř pouhý. Tomu se příteli říkává peklo - v bohatství najít zalíbení.

Na tváři tvé vidět jsou léta, v obrovském domě samota vzkvétá. Služební odešli k večeru domů, teď sedíš sám u velkého prázdného stolu. Začíná noc a všude je klid, přes okenice v noci neuvidíš měsíční svit. V pěstích utlačuješ zášť, že vlastně nikdo tě neměl rád. Všichni už odešli pryč, kdy zjistíš, že tohle byl špatný klíč. Teď zůstal si sám, starý a nikým nemilován.

Halíř zapadl za dřevěnou skříň, už je konec promarněných dní. A dům už jest zcela opuštěn. Bez příběhů, vzpomínek i mrzouta co jen všeho hodně míti chtěl. On poučil se ze svých chyb, však v čase, kdy už nemohl je napravit.

Marie Dvořáková, 2.K