SUPŠ Bechyně

Na podzim roku 1984 jsme měli na intru poradu. Kromě jiného se ředitel Trybuček pochlubil s dopisem z SOU Tábor, kde jakýsi Zdeněk Novák píše, že v Táboře na SOU zakládá dívčí fotbal a jestli by prý to nechtěla bechyňská keramička zkusit také. Koukli jsme s vychovatelským kolegou Jirkou Jírou na sebe, dopis si vzali a že to budeme muset napřed kapinku promyslet. Nakonec jsme si řekli „no, proč né“ a založili při domově mládeže SPŠ keramické zájmový kroužek dívčího fotbalu. Tento více méně pokus zaktivizovat děvčata nakonec znamenal rozjezd pro báječnou partu k množství príma akcí, úspěchům a samozřejmě i nutným neúspěchům. V roce 1987 Jirka z Bechyně odešel a na jeho trenérské místo nastoupil kamarád Štefan Bernáth.

Vycházeli jsme z poměrů velice skromných. Holky trénovaly venku v létě i v zimě, pokud to počasí aspoň trošku dovolilo. O krásné hale našich věčných rivalů z SOU Tábor se nám mohlo jen zdát a tělocvična v ZŠ v Bechyni pro nás byla díky přístupu tehdejšího ředitele také dlouho zapovězená. A tak se časem potvrdilo, že „slabší kusy odpadaj“. Která z holek vydržela první zimu, ta už zůstala.

Začali jsme vystupovat pod tenkrát ještě prozatímním názvem FC DM Bechyně a netušili jsme, že to na dlouhá léta bude všude známá a velice kvalitní značka bechyňského dívčího fotbalu.

Snažili jsme se pro náš tým zajistit co nejpestřejší program, a tak jsme hráli Srdce Mladého světa, na turnajích v Plavsku, Borotíně, Heřmaničkách, Sepekově, Strunkovicích, Dačicích i doma v Bechyni. Dvakrát i v Praze na Strahově. Nejlepší výkony ale pravidelně předváděly naše holky v táborské hale na turnaji o Vánočního kapra. Tady jsme také v roce 1989 dosáhli největšího úspěchu, když jsme v konkurenci 10-ti družstev, z toho pěti ligových, dosáhli až na 2. místo a v souboji o postup do finále porazili brankou Jolany Budíčkové prvoligové Netolice!! Hala tenkrát div nespadla. K Vánočnímu kaprovi se váže i náš největší úspěch jednotlivce. V roce 1987 byla Jitka Jeníčková vyhlášená v konkurenci ligových brankářek nejlepší brankářkou turnaje.

Aby byla motivace ještě vyšší, vyhlašujeme každý rok anketu „Fotbalistka roku“. Letos už byla jubilejní 20. a fotbalistkou roku se stala Michaela Šedivá.

Nejen krásou ale přitahovaly naše holky oči ligových trenérů. Do Sparty Praha se dostala Zdenka Rokůsková a Jolaně Budíčkové v tom zabránily pouze rodinné důvody. Ligu v Mládí Praha hrály Radka Sládková a Vlaďka Staňková, do Netolic odešla Romana Fajtlová a mocí mermo chtěly i Jitku Jeníčkovou.

K největším našim tehdejším hvězdám patřily brankářky Jitka Jeníčková, Lenka Bartlová, Mirka Bubeníková a Hanka Vyhlídková a hráčky Joly Budíčková, Pavla Dušková, Romča Fajtlová, Moni Gajdošová, Jitka Hadáčková, Radka Hebláková, Pavča Janků, Romča Křížková, Věra Kundrátová, Markéta Librcajtová, Jarka Lutovská, Jana Nováková, Sylva Podhrázská, Zdenka Rokůsková, Kamča Roučková, Radka Sládková a Mirka Žikešová.

Velkou sportovně společenskou událostí se postupně stával JAGA CUP. V překladu to znamená Čarodějnický pohár a je to utkání mezi holkama a zaměstnanci školy a DM, tedy Profiteamem. Při zápasech nastávala zvláštní atmosféra, kdy si holky mohly na sportovním poli „vyřídit účty“ s vyučujícími a vychovateli. Utkání bývala vždy velice bojovná a věčně putovní pohár nikdo nedostal zadarmo. Je třeba přiznat, že Profiteam se nad holkama nikdy neslitoval, ale v ročníku 1993 musel holkám JAGA CUP přenechat po remíze 1:1 a následujících penaltách (branku holek i vítěznou penaltu dávala Markéta Librcajtová).

Po roce 1994 studenti začínají silně lenivět, upadá zájem o sport všeobecně, a tedy i o dívčí fotbal. Jediným poutem zůstává JAGA CUP, na který se bývalé hráčky pravidelně sjíždějí. Současnice je doplňují jen sporadicky a v roce 1996 se zdá, že je s bechyňským dívčím fotbalem konec. Lenost vítězí, proč se honit. Už jen při jagacupových setkáních vzpomínáme na krásné akce a srandy při našich zájezdech za fotbalem. A tak aspoň v roce 1998 zakládáme zimní halové setkání Mikulášův pytel, aby byl ještě jeden dobrý důvod se setkat.

Neuvěřitelný obrat nastává na podzim roku 2004. Přichází druhačka Eliška Majerová, že by si chtěla s klukama zkusit zahrát a k ní se zanedlouho přidává Adélka Kopfová. Príma šikovné holky se vůbec mezi klukama neztratí, ale nepřikládáme tomu žádný význam. Jenže na našich školních kursech START zkraje září 2005 si šli večer prváci zahrát fotbal. Při pohledu na výkony některých holek trenérský srdíčko zaplesalo a myšlenka „co kdyby?!“ byla dost neodbytná. Když se do toho ve škole objevila výzva z Českomoravského fotbalového svazu a Ministerstva školství k přihlášení školního družstva do celostátní halové fotbalové soutěže, bylo rozhodnuto. K naší staré trenérské dvojici se přidává s nadšením profesor Milan Vágner a jde se na to! Okamžitě se udělal širší výběr, ze kterého samozřejmě poměrně rychle dost holek odpadlo, ale základ zůstal. Ohromné nasazení a chuť provázely holky od začátku a výrazné zlepšování na sebe nenechalo dlouho čekat. Holky velice rychle začaly hrát krásný kombinační fotbal a byla radost s nimi spolupracovat.

Když se trénuje, je třeba také umění porovnávat. Kromě účasti ve Středoškolské lize jsme vymysleli přáteláky s gymnáziem v Soběslavi a společně jsme založili i Vánoční turnaj školních družstev hraný v soběslavské hale. To byla výzva pro všechny školy táborského okresu k založení dívčích fotbalových týmů a hraní. Po dobré odezvě jsme neváhali a dali jsme dohromady i Jarní turnaj na umělé trávě a později v hale v Bechyni. Už máme 9. ročník.

Ve všech soutěžích naše holky sbíraly úspěchy a sklízely slova chvály a uznání za předváděnou hru. Vítězily v Soběslavi i v Bechyni, Písku, Jindřichově Hradci, pětkrát za sebou hrály krajské finále středoškolské ligy (jako jediné z jihočeského kraje) a dvakrát dokonce kraj vyhrály a postoupily do celostátního semifinále mezi 8 nejlepších týmů z celé ČR!! Tam už se sice neprosadily, ale i tak je to báječný úspěch.

Je třeba zmínit i tady největší hvězdy. Vynikající brankářky Markéta Souhradová a Petra Hilasová, z hráček Martina Hliňáková, Veronika Hrdličková, Pavla Hrychová, Margita a Štěpánka Hůrkovy, Eva Kalinová, Markéta Kalivodová, Adéla Kopfová, Denisa Królová, Eliška Majerová, Eliška Myslivečková, Tamara Patryová, Karolína Ranglová a Karolína Vopičková. Tyhle všechny už bohužel ze školy odešly. Ze současného družstva jsou nejlepší Simona Koudelková, Michaela Šedivá a Magdalena Tonková.

Náš tým byl vzorem a inspirací pro mladší bechyňská děvčata. S velkou radostí jsme přivítali vznik dívčího fotbalového kroužku na 2. základní škole v Bechyni. Ohromná základna nadšených maličkých fotbalistek se učí fotbalovým základům pod vedením paní učitelky Kabíčkové.

V sobotu 25.dubna se setkáme opět na hřišti při JAGA CUPu. Pevně věřím, že se nás sejde co nejvíc. Že budou moci přijet mamky od rodin, také holky, které teprve nedávno opustily naší školu a samozřejmě si zahrají i ty současné. A nemůže chybět ani pedagogický Profiteam. Jubilejní turnaj „generačních“ týmů bude príma důvodem k velké radosti a především velikému vzpomínání. Nejenom na hřišti, ale i na následném společném posezení.

Nejlepší dárek k našemu výročí daly současné hráčky. Podařilo se jim zvítězit v jihočeské divizi středoškolské ligy a po dlouhých sedmi letech se opět zúčastníme celostátního semifinále v Brně.

Tradice tedy trvá. Je na co navázat a holky mají chuť hrát a zlepšovat se.  Přejme jim i sobě, ať to vydrží. Letošní setkání bude v nepřetržité řadě 30.! Je to číslo, které jasně říká, že dívčí bechyňský fotbal má nejen krásnou tradici a historii, ale především pořád žije!

                                                                                   Vratislav Šťastný, trenér FC DM