SUPŠ Bechyně

V roce 1985 jsme s vychovatelským kolegou Jiřím Jírou založili při domově mládeže SPŠ keramické zájmový kroužek dívčího fotbalu. Tento více méně pokus zaktivizovat děvčata nakonec znamenal rozjezd pro báječnou partu k množství príma akcí, k úspěchům a samozřejmě i nutným neúspěchům. V roce 1987 Jirka z Bechyně odešel a na jeho trenérské místo nastoupil kamarád Štefan Bernáth.

Vycházeli jsme z poměrů velice skromných. Holky trénovaly venku v létě i v zimě, pokud to počasí aspoň trošku dovolilo. O krásné hale našich věčných rivalů ze SOU Tábor se nám mohlo jen zdát a tělocvična v ZŠ v Bechyni pro nás byla také dlouho zapovězena. A tak se časem potvrdilo, že slabší „kusy“ odpadají. Která z dívek vydržela první zimu, ta už zůstala.

Začali jsme vystupovat pod tenkrát ještě prozatímním názvem FC DM Bechyně a netušili jsme, že to na dlouhá léta bude všude známá a dobrá značka bechyňského dívčího fotbalu. A pak už přicházely zápasy. Úplně první jsme prohráli v Bechyni se SOU Tábor 1 : 2, když naší historicky prvním střelkyní byla Romana Šrámková. První vítězství bylo také v Bechyni se SOU Tábor, a to 1 : 0; branku dávala Radka Sládková.

A pak už to šlo někdy nahoru, někdy zase dolů. Přišly výhry i prohry v Srdci Mladého světa, vítězství na turnajích v Plavsku, Heřmaničkách, Sepekově, Strunkovicích. Byly ale také i propadáky v Dačicích a doma v Bechyni. Střídavě oblačno bývalo na turnaji v Borotíně. Výborné výkony podaly holky dvakrát i Praze na Strahově. Nejlepší výkony ale pravidelně předváděly v táborské hale na turnaji o Vánočního kapra. Tady jsme také v roce 1989 dosáhli největšího úspěchu, když jsme v konkurenci deseti družstev, z toho pěti ligových, dosáhli až na 2. místo a v souboji o postup do finále porazili brankou Jolany Budíčkové prvoligové Netolice!! Hala tenkrát div nespadla. K Vánočnímu kaprovi se váže i náš největší úspěch jednotlivce. V roce 1987 byla Jitka Jeníčková vyhlášená v konkurenci ligových brankářek nejlepší brankářkou turnaje. No a další ceny, a to velice pravidelně, jsme vozili z kategorie MISS turnaje. Už jsme byli v podezření, že vždycky uděláme MISS školy, ty nejhezčí holky honem naučíme hrát fotbal a pak s nimi objíždíme turnaje.

Nejen krásou ale přitahovaly naše dívky oči ligových trenérů. Do Sparty Praha se dostala Zdenka Rokůsková a Jolaně Budíčkové v tom zabránily pouze rodinné důvody. Ligu v Mládí Praha hrály Radka Sládková a Vlaďka Staňková, do Netolic odešla Romana Fajtlová a stejný klub velmi stál i o brankářku Jitku Jeníčkovou. Ta tehdy patřila k našim největším hvězdám a spolu s ní i Lenka Bartlová, Mirka Bubeníková a Hanka Vyhlídková a hráčky Joly Budíčková, Pavla Dušková, Romča Fajtlová, Moni Gajdošová, Jitka Hadáčková, Radka Hebláková, Pavča Janků, Romča Křížková, Věra Kundrátová, Markéta Librcajtová, Jarka Lutovská, Jana Nováková, Sylva Podhrázská, Zdenka Rokůsková, Kamča Roučková, Radka Sládková a Mirka Žikešová.

Zajímavé byly výsledky zápasů. Od největších „nášupů“ od Netolic 0 : 15, 1 : 10 a 1 : 8, 2 : 10 od Svornosti Hvozd a také 0 : 9 od Tábora až k pěkným 6 : 0 s Podolím II., 6 : 0 s Táborem, 7 : 0 s Voticemi a Pačejovem a dokonce 13 : 0 - jsme dali Opařanům. To vše bylo na velkém hřišti. Rozdílné výsledky jsme zažívali i v hale, především s věčným rivalem SOU Tábor od 4 : 7 až po 11 : 3.

Velkou sportovně společenskou událostí se postupně stával JAGA CUP. V překladu to znamená Čarodějnický pohár a je to utkání mezi dívkami a zaměstnanci školy a DM, tedy Profiteamem. Při zápasech nastávala zvláštní atmosféra, kdy si holky mohly na sportovním poli „vyřídit účty“ s vyučujícími a vychovateli. Utkání bývala vždy velice bojovná a věčně putovní pohár nikdo nedostal zadarmo. Je třeba přiznat, že Profiteam se nad děvčaty nikdy neslitoval, ale v ročníku 1993 jim musel JAGA CUP přenechat po remíze 1 : 1 a následujících penaltách (branku holek i vítěznou penaltu dávala Markéta Librcajtová).
 
Po roce 1994 studenti začínají silně lenivět, upadá zájem o sport všeobecně, a tedy i o dívčí fotbal. Jediným poutem zůstává JAGA CUP, na který se bývalé hráčky pravidelně sjíždějí. Současnice je doplňují jen sporadicky a v roce 1996 se zdá, že je s bechyňským dívčím fotbalem konec. Lenost vítězí, proč se honit. Už jen při jagacupových setkáních vzpomínáme na krásné akce a legraci při našich zájezdech za fotbalem. A tak aspoň v roce 1997 zakládáme zimní halové setkání Mikulášův pytel, aby byl ještě jeden dobrý důvod se setkat.

Neuvěřitelný obrat nastává na podzim roku 2004. Přichází druhačka Eliška Majerová, že by si chtěla s kluky zkusit zahrát, a k ní se zanedlouho přidává Adélka Kopfová. Príma šikovné holky se vůbec mezi kluky neztratí, ale nepřikládáme tomu žádný význam. Jenže na našich školních kursech START zkraje září 2005 si šli večer prváci zahrát fotbal. Při pohledu na výkony některých holek trenérské srdíčko zaplesalo a myšlenka: „Co kdyby?!“ byla dost neodbytná. Když se do toho ve škole objevila výzva z Českomoravského fotbalového svazu a Ministerstva školství k přihlášení školního družstva do celostátní halové fotbalové soutěže, bylo rozhodnuto. K naší staré trenérské dvojici se přidává s nadšením profesor Milan Vágner a jde se na to! Okamžitě se udělal širší výběr, ze kterého samozřejmě poměrně rychle pár holek odpadlo, ale základ zůstal. Ohromné nasazení a chuť provázely holky od začátku a výrazné zlepšování na sebe nenechalo dlouho čekat. Holky velice rychle začaly hrát krásný kombinační fotbal a byla radost s nimi spolupracovat.

Když se trénuje, je třeba také umění porovnávat. Kromě účasti ve Středoškolské lize jsme vymysleli přátelská utkání s gymnáziem v Soběslavi a společně jsme založili i Vánoční turnaj školních družstev hraný v soběslavské hale. To byla výzva pro všechny školy táborského okresu k založení dívčích fotbalových týmů a hraní. Po dobré odezvě jsme neváhali a dali jsme dohromady i Jarní turnaj na umělé trávě v Bechyni
.
Ve všech soutěžích naše dívky sbíraly úspěchy a sklízely slova chvály a uznání za předváděnou hru. Vítězily v Soběslavi i v Bechyni, pětkrát za sebou hrály krajské finále středoškolské ligy (jako jediné z jihočeského kraje) a dvakrát dokonce kraj vyhrály a postoupily do celostátního semifinále mezi osm nejlepších týmů z celé ČR!! Tam už se sice neprosadily, ale i tak je to báječný úspěch.

Je třeba zmínit i tady největší hvězdy. Nejlepší střelkyně Kája Ranglová (75 gólů!), vynikající brankářka Markéta Souhradová, ohromné bojovnice Eliška Majerová, Adélka Kopfová, Margita a Štěpánka Hůrkovy, Markéta Vávrová, kapitánka a tahounka Markéta Kalivodová a trojnásobná fotbalistka roku Pavla Hrychová. Tyhle všechny už bohužel odešly. Ze současného družstva jsou nejlepší Martina Hliňáková, Denisa Królová a Petra Hilasová v brance.

Tradice tedy trvá. Je na co navázat a dívky mají chuť hrát a zlepšovat se. Přejme jim i sobě, ať jim to vydrží.

Náš tým byl i vzorem a inspirací pro mladší bechyňská děvčata. S velkou radostí jsme přivítali vznik dívčího fotbalového kroužku na 2. základní škole v Bechyni. Ohromná základna nadšených maličkých fotbalistek se učí fotbalovým základům pod vedením paní učitelky Kabíčkové.

V dubnu se setkáme opět na hřišti při JAGA CUPu. Pevně věříme, že se nás sejde co nejvíc. Že budou moci přijet mamky od rodin, také holky, které teprve nedávno opustily naší školu a samozřejmě si zahrají i ty současné. Bude to prima důvod k radosti a velikému vzpomínání. Letošní setkání bude v nepřetržité řadě 25.! Je to číslo, které jasně říká, že dívčí bechyňský fotbal má nejen krásnou tradici a historii, ale především pořád žije! 

 Vratislav Šťastný, vychovatel a trenér FC DM